AnArcHi

10. dubna 2010 v 19:38 |  PuNk sTyL
Často se tvrdí, že anarchismus je sice hezká myšlenka, ale naprostá utopie, která nemůže být nikdy uskutečněna. Všude spousta anarchistické teorie, ale prý žádný příklad opravdu fungující anarchistické společnosti. U některých lidí, a není jich zrovna málo, je toto nejčastější předsudek vůči anarchistické myšlence. Podíváme-li se ale do historie a zkoumáme-li některé události a hnutí v dnešním světě, zjistíme, že v tomto bodě kritikové nemají pravdu. Již od začátku je ale nutné k dané problematice přistupovat s předpokladem, že nic není dokonalé, vše má své chyby - někdy viditelné, mnohdy skryté.
Dál je důležité si uvědomit, že z hlediska anarchie v praxi není nikterak podstatné, zda se něco označuje za anarchistické či nikoli. Kdybychom se pídili pouze za nálepkou, daleko bychom se asi nedostali. Podstatné jsou principy, podle nichž lidé žijí, pracují, sdružují se a rozhodují. Jistě nebude na škodu, když tyto principy, které jsou deklarovány snad v každém anarchistickém manifestu, zopakuji: předně jde o solidaritu čili vzájemnou pomoc, poznání toho, že lidé si nemají být nepřáteli, ale naopak si mají vzájemně pomáhat a sdružovat se v zájmu svém osobním; a o maximální svobodu jednotlivce, samozřejmě s přihlédnutím ke svobodě těch ostatních; z organizačních principů jmenujme decentralizaci, systém autonomie a federace, rozhodování zdola, samosprávu... Vedle toho můžeme označit principy, které by přítomné být neměly, a které jsou bohužel běžnou součástí dnešního kapitalistického světa - útlak, sociální nespravedlnost, vykořisťování, autoritářství, militarismus, diskriminace atd.

Anarchie tady a teď

Cílem anarchistů není revoluce, ta je jen prostředkem. Jejich skutečným cílem je život ve svobodné společnosti, která by fungovala na výše uvedených principech. Někteří, a nemusí to být nutně jen anarchisté, se však nechtějí spokojit s tím, že jejich cíl je snem, kterého se možná jednou dočkají, ale spíše čeká až na jejich děti či vnuky a vnučky. Chtějí se již nyní zbavit alespoň dílčím způsobem svazujícího kapitalistického a státního systému; již nyní chtějí žít podle hodnot, které uznávají a které jsou v protikladu k těm oficiálně protěžovaným; již nyní se chtějí osvobodit, jak je to jen možné; přestat být otroky či pány. Bohužel nás obklopuje určitá, opravdu ne právě růžová realita, ze které se, jestliže se zrovna nenacházíme v situaci zralé na revoluční zvrat, jen tak nevymaníme.
Je možné docílit již tady a teď svobodného a plnohodnotného života? Každý rozumně uvažující tvor nutně dojde k závěru, že bez revoluční změny asi ne. Nikdy nebudeme svobodní, dokud nebudou svobodní i ostatní. Nikdy nebudeme žít v klidu a míru, dokud nad námi bude viset hrozba v podobě represivního aparátu systému.
Přesto je však možné již zde a nyní vytvářet formy a struktury svobodného světa. Je nutné si ale uvědomit, že samy o sobě k osvobození nepovedou, mohou se však stát prostředkem v revolučním hnutí, či školou a zdrojem zkušeností pro vytváření svobodné společnosti.
Podívejme se nyní, jak se dají některé anarchistické principy aplikovat v současné společnosti a jakých podob může nabývat samosprávné a svobodné sdružování lidí. Na jedné straně se mohou lidé nechat inspirovat anarchismem, na straně druhé by se anarchismus měl nechat inspirovat konkrétními sociálními projekty a experimenty, které jako anarchistické ani na první pohled vypadat nemusí.
Snaha o osvobození by ale neměla vést k úniku, k virtuální realitě, k vytváření si izolovaných světů, ve kterých se budeme cítit svobodně - a přitom budeme nadále ovládáni a vykořisťováni. Bez revolučního rozměru a vědomí jsou takovéto svobodné "životní styly" jen tlacháním o svobodě a rebelií, která vlastně žádnou rebelií není.
Anarchie je vlastně stále aktuální téma demokratické společnosti. Tenhle výraz asi každý zná. Je to název společnosti bez zákona a vlády. Ironií je tedy i "anarchistický organizátor demonstrace" nebo "mluvčí anarchistů". Jak je vidět, i oni sami anarchisté v tom mají trochu nejasno. Samozřejmě jsou i - dalo by se říct - praví anarchisté. Ti žádné vedení neuznávají. Podle mě anarchismus fungovat nemůže, protože aby se vytvořila nějaká společnost, někoho poslouchat musíte. Ještě mě na anarchistech zaráží, jak si při zarputilém boji s neonacisty podávají ruce s Grebeníčkem…
A co o anarchii říká slovník:
V současné době postrádá anarchismus politický vliv, nicméně ovlivnil představy Nové levice. A ještě rozdělení anarchie: antiinstitucionalismus, antiideologičnost, federalismus a antielitismus.
PUNK IS NOT ANARCHI...!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama